Většinou to prý v našich domácnostech vyjde tak, že nám z příjmů alespoň nějaká ta koruna zbyde. A nejednou jsme schopni ukládat si na horší časy nejenom drobné, ale i docela slušné peníze. Ovšem naše smůla spočívá v tom, že s takovými úsporami neumíme vesměs nakládat a proto nám hodnota naspořených částek postupem času klesá.
Na vině tomuto neradostnému zjištění je prý to, že vesměs držíme své úspory na nevýhodných běžných účtech, kde jsou tyto úročeny jen mizivě, ba nejednou vůbec.
Jsme tak mezi Evropany známí coby spořílci, nějaké úpory má většina našich domácností a v současnosti tak máme v bankách už skoro dva a půl bilionu korun.
Nejčastěji prý našinci ukládají měsíčně sto korun až pětistovku, a to ve čtvrtině případů, každý pátý prý si ukládá měsíčně od pěti set do tisíce, stejný počet jednu až dvě tisícovky a tři procenta z nás dokonce i víc než deset tisíc.
Pokud pak pro nás platí ještě něco, je to to, že se svými úsporami vesměs nejsme spokojeni a chceme kvůli tomu spořit víc, což ale nejednou zůstane v konečném důsledku jen v rovině zbožných přání. Ve srovnání s loňskem by si chtěli víc naspořit hlavně našinci ve věku do devětadvaceti let.
Důvodem, proč si nějaké peníze odkládáme, je především touha mít rezervu na možné horší časy, což je názor třiceti procent našinců. Dále ukládá sedmina z nás proto, aby měla na případné nečekané výdaje, a jiná sedmina šetří na bydlení. Dost je ale i těch, kdo tak činí bezdůvodně. Na finanční rezervě záleží zejména lidem ve věku třicet až čtyřiačtyřicet let, mladší ročníky si šetří na bydlení a hobby, lidé od pětačtyřicítky naopak spíše na důchod, nenadálé výdaje nebo prostě pro strýčka Příhodu.
Prostě chceme mít alespoň v rámci možností své jisté. A tudíž spoříme. Ovšem vesměs nezodpovědně, protože nějakých pětasedmdesát procent našinců válí úspory na oněch nevýhodných běžných účtech, kde hodnotu úspor pomalu požírá inflace.
Dále si také často posíláme peníze na spoření na penzi, a to do transformovaných nebo účastnických fondů, což činí pětačtyřicet procent našinců.
A daleko menší počty lidí si spoří i na spořicích účtech či formou stavebního spoření, a víc než čtvrtina z nás si odkládá peníze u sebe doma.
Takže jsme prý v podstatě chytří hlupáci, kteří moudře šetří, ale volí vesměs hloupý způsob, jak tak činit.
S těmi hlupáky ale já osobně nesouhlasím. Protože na běžných účtech sice lidem část úspor sežere inflace, ale je to podle mne vždy lepší než podle přání mocných investovat. Do něčeho, z čeho už se nám nemusí vrátit ani koruna.